fyzikální vyšetření:Osobní stránka na adrese: zachranari.stranky1.cz

Fyzikální vyšetření

Cílem fyzikálního vyšetření je zaznamenat údaje zjištěné pomocí našich smyslů.

Začínáme posouzením stavu vědomí, polohy, postoje, chůze, vzrůstem, výživou, stavem kůže.

Pacienta oslovujeme jménem,popřípadě titulem, vysvětlíme naše počínaní, hovoříme vlídně, nezapomínáme na nonverbální komunikaci – výraz naši tváře / netaháme do práce osobní problémy/.

K základním fyzikálním vyšetřovacím metodám patří:

1) Pohled /inspekce/- vyšetření nemocného zrakem.Důležitá je poloha jak pacienta tak vyšetřujícího. Musí být pohodlná. Osvětlení – nejlépe denní, při umělém můžeme přehlídnout změny zabarvení kůže, sliznic. Plánovitost, pečlivost – vyšetřujeme celé tělo
2) Pohmat /palpace/- vyšetřujeme hmatem a získáváme informace o:
a) stavu kůže, vlhkosti, napětí, teplotě
b) útvarech uložených pod kůží, velikost, tvar, konzistence, pohyblivost
c) umožňuje odkrýt patologické útvary
d) zjistit bolestivá místa pacienta
Palpace musí být systematická od místa nejvzdálenějšího bolesti!
Teplé a suché ruce vyšetřujícího! Ostříhané nehty!
3) Poklep /perkuse/ - metoda, při kterém klepeme na tělo buď přímo, nebo na přiložený prst.
Sledujeme vyvolání bolesti a podle hustoty tkání zvukovou odezvu
Technika: Prostřední prst levé ruky přimáčkneme na vyšetřované místo, propneme ho, ostatní prsty oddálíme a prostředníkem pravé ruky klepeme. Úder je krátký a pružný. Prst musí dopadat kolmo a hned odskočí. Pohyb vychází ze zápěstí, loketní kloub je nehybný. Mezi údery je dostatečný interval. Intenzitu měníme dle hloubky kterou chceme vyklepat.

Poklepové zvuky:
 Poklep jasný – zdravá, vzdušná plicní tkáň, vibrace plicních sklípků
 Poklep hypersonorní – při patologicky zvýšené vzdušnosti plicní tkáně – emphysem, pneumothorax. Poklep je hlasitý a dlouhý.
 Bubínkový – fyziologicky nad žaludkem a střevy, patologicky nad dutinami v plicích
 Temný – je fyziologický nad orgány –játra, slezina, srdce, svaly, patologický nad výpotkem v plicích
 Ztemnělý – přechod mezi jasným a temným – malý výpotek…
4) Poslech / auskultace/ - posloucháme zvuky vzniklé činností některých orgánů
Nauku o poslechu a poklepu založil vídeňský internista českého původu Josef Škoda /1805-1881/
a) přímý – přiložené ucho
b) Nepřímý – pomocí fonendoskopu
Posloucháme dýchací šelesty, pískoty, chropy, třáskání, srdeční ozvy, šelesty, střevní zvuky
5) Per Rectum- vyšetření konečníkem – cílem je vyšetření konečníku, svěrače, ampuly, stolice, prostaty, bolestivosti Douglasova prostoru. Přínos při dg. Bolestí břicha!
Technika: Pacient leží na boku, přitažené kolena k bradě, vyšetřujeme prstem v rukavici potřené vazelínou, gelem.
6) Vyšetření čichem: hlavně foetor ex ore – zápach z úst – alkohol, aceton, urémie,záněty.


Celkový stav - vědomí

Vědomí je projev souborné aktivity CNS.
Poruchy vědomí:
1) Somnolence – spavý, dá se probudit. Na otázky odpovídá, plní naše příkazy
2) Sopor - hluboký spánek, reaguje na bolestivé podněty, opět spí.
3) Koma - k vědomí se neprobere ani na bolestivé podněty, maximálně obranné reakce . Neudrží moč ani stolici, vyhasínají reflexy.

Obnubilace – mrákotný stav, je orientován časem, prostorem, není si svého jednání vědom. Diabetes.
Delirium – dezorientován místem, časem, událostmi, tvary. Alkoholici.

Při vyšetřování si všímáme, jestli nemocný odpovídá přiléhavě, zda ví, kde se nachází, co je za rok, apod.


Poloha nemocného

Aktivní – hýbe se sám
Pasivní – je bezvládný
Vynucená – vyhledá si polohu sám pro úlevu:
a) Ortopnoická – leží s hodně podloženou hlavou, nebo sedí.
b) poloha na boku aby omezil dýchací pohyby při onemocnění pohrudnice
c) na břiše, nebo na „čtyřech“ – Tu slinivky
d) na zádech – zánět pobřišnice
e) flektované DK a zvrácená hlava dozadu – zánět mozkových blan